Dekubity: Komplexní průvodce prevencí a péčí o proleženiny

Dekubity, známé také jako proleženiny či prosezeniny, představují vážný zdravotní problém, který vzniká v důsledku dlouhodobého působení tlaku na kůži a podkožní tkáně. Toto lokalizované poškození tkání je způsobeno narušením mikrocirkulace a následnou hypoxií - nedostatkem kyslíku v postižených oblastech. Závažnost dekubitů se liší, od pouhého zarudnutí až po hluboké rány odkrývající svaly či kosti.

Chápání mechanismu vzniku dekubitů je klíčové pro jejich účinnou prevenci a léčbu. Hlavními viníky jsou:

• Tlak: Svislá síla působící na kůži, která stlačuje tkáně mezi kostí a tvrdým povrchem.
• Tření: Souběžná síla působící na kůži, která vede k jejímu odírání.
• Střižná síla: Kombinace tlaku a tření, která je obzvláště nebezpečná v polohách, kde dochází ke smyku tkání.

Tyto mechanické síly se navíc často kombinují s dalšími faktory, které zvyšují riziko vzniku dekubitů:

• Vlhkost: Způsobená inkontinencí (moč, stolice), potem nebo nesprávnou hygienou, která narušuje ochrannou bariéru kůže.
• Snížená mobilita: Neschopnost pacienta samostatně měnit polohu kvůli nemoci, poruše vědomí nebo ochrnutí vede k dlouhodobému tlaku na stejná místa.
• Poruchy centrálního nervového systému: Postižení mozku nebo míchy může ovlivnit vnímání tlaku a schopnost reagovat na něj.
• Věk: S postupujícím věkem se snižuje regenerační schopnost pokožky.
• Stav výživy: Nedostatečná výživa vede ke ztrátě podkožního vaziva a svalové atrofii, což činí tkáně náchylnější k poškození.
• Zvýšená tělesná teplota: Zrychluje metabolismus buněk a tím i spotřebu kyslíku, což zhoršuje dopady tlaku.
• Souběžná onemocnění: Chronická nebo závažná onemocnění oslabují celkovou obranyschopnost organismu a zpomalují hojení.

Stupně dekubitů: Od zarudnutí k hlubokým ranám

Pro hodnocení závažnosti dekubitů se používá klasifikace do několika stupňů, která pomáhá při volbě vhodné léčby a péče:

• Stupeň 1: Přechodné zarudnutí pokožky, které po odstranění tlaku spontánně zmizí. Může být doprovázeno pocitem mravenčení nebo pálení.
• Stupeň 2: Poškození kůže, které se projevuje neblednoucím zarudnutím, otokem, zatvrdnutím nebo dokonce puchýřem naplněným serózní tekutinou. Pokožka je již narušena v celé své tloušťce a postižené místo je citlivé až bolestivé.
• Stupeň 3: Vzniká hluboký vřed, který zasahuje podkoží, ale ještě neodkrývá svaly. Tkáně mohou být poškozené s lesklou nebo suchou tkání.
• Stupeň 4: Nejzávažnější stupeň, kdy dekubitus zasahuje do hlubších struktur, jako jsou svaly, šlachy nebo kosti. Vřed může být rozsáhlý a odkrývat například musculus gluteus medius.

Výskyt dekubitů je častý v oblastech s kostními výčnělky, kde je minimální vrstva podkožního vaziva. U ležících pacientů to bývají například:

• Záda: Kost týlní, lopatky, lokty, křížová kost, paty.
• Boky: Velký trochanter, spánková kost, ramenní kloub.
• Dolní končetiny: Kolenní klouby, kotníky.

Pacienti v různých polohách jsou ohroženi v různých oblastech:

• Poloha na zádech: Kost týlní, lopatky, lokty, křížová kost, paty.
• Poloha na boku: Kost spánková, ramenní kloub, velký trochanter, kolenní klouby, kotníky.
• Poloha na břiše: Lícní kost, ucho, hřebeny kostí kyčelních, palce.

Prevence dekubitů: Klíč k zdravé pokožce

Nejúčinnější metodou v boji proti dekubitům je jejich důsledná prevence. Ta spočívá v minimalizaci rizikových faktorů a komplexní péči o pokožku pacienta. Důležitými preventivními opatřeními jsou:

1. Snížení mechanického zatížení tkáně (tlak, smyk, tření)

• Pravidelné polohování: Pacient by měl být přemisťován v pravidelných intervalech, ideálně každé dvě hodiny, aby se předešlo dlouhodobému tlaku na jedno místo. U pacientů s vysokým rizikem může být nutné polohování častější.
• Antidekubitní pomůcky: Používání speciálních matrací (např. vzduchových nebo gelových) a podložek pomáhá rovnoměrně rozložit tlak a zabránit otlakům v rizikových oblastech.
• Aktivní pohyb a asistence: Pokud je to možné, je vhodné pacienta motivovat k aktivní změně polohy. Imobilním pacientům lze pomoci pomocí hrazdiček nebo úchytů.
• Omezení doby sezení: Pacienti, kteří mohou sedět, by neměli setrvávat v jedné poloze déle než hodinu, a to na tvrdé podložce.

2. Péče o kůži

• Denní prohlídka: Pravidelná kontrola kůže, zejména v rizikových oblastech, je zásadní pro včasné odhalení prvních známek poškození. Zaměřte se na zarudnutí, oděrky nebo drobné trhlinky.
• Čistota a suchost: Pokožku udržujte čistou a suchou, ale zároveň jí dopřejte dostatečnou vláčnost. Vyhněte se příliš horké vodě a agresivním mýdlům, které pokožku vysušují. Používejte jemné omývací prostředky.
• Ochrana před vlhkostí: Nadměrná vlhkost z potu, moči nebo stolice může kůži poškozovat. V takových případech se doporučuje používat ochranné krémy nebo zásypy.
• Promašťování: Pravidelné promašťování pokožky vhodnými krémy nebo oleji udržuje její pružnost a chrání ji před vysoušením.
• Vyhněte se mechanickému dráždění: Intenzivní mytí, drhnutí nebo masírování zarudlých oblastí může paradoxně poškodit křehkou pokožku.

3. Výživa a hydratace

Adekvátní příjem živin a tekutin je nezbytný pro zdraví a regeneraci pokožky. Dehydratace a nedostatek bílkovin, vitaminů a minerálů mohou výrazně zvýšit riziko vzniku dekubitů. Zaměřte se na:

• Dostatečný příjem tekutin: Hydratace zajišťuje správné napětí a prokrvení kůže.
• Vyvážená strava: Strava bohatá na bílkoviny (např. maso, ryby, vejce, luštěniny), vitaminy a minerální látky podporuje regeneraci tkání.

Věnovat pozornost prevenci dekubitů je nejen otázkou komfortu pacienta, ale především nezbytnou součástí kvalitní zdravotní péče. Včasná identifikace rizikových faktorů a jejich aktivní řešení mohou předejít vážným komplikacím a zlepšit kvalitu života lidí, kteří jsou v závislosti na péči druhých.