O tempora, o mores! Vzestup progresivismu a proměna společenských mravů

Latinský výrok "O tempora, o mores!" v překladu "Ach, jaké časy! Ach, jaké mravy!" nám připomíná, že hodnocení současného stavu společnosti a srovnávání s minulostí je lidskou záležitostí napříč staletími. Tento výkřik, poprvé zaznamenaný v projevech Marcuse Tullia Cicera proti Catilinovi, se stal univerzálním zvoláním vyjadřujícím rozhořčení nad úpadkem mravů a společenských hodnot. Dnes se tento výrok zdá být relevantnější než kdy jindy, neboť jsme svědky rychlých a radikálních změn, které zasahují do samotných základů naší společnosti.

Často se setkáváme s tvrzením, že dnešní svět směřuje k "zdivočelému progresivismu", který systematicky likviduje osvědčené společenské struktury, ctnosti a individuální svobody. Tento proces se neodehrává pozvolna, metodou "salámu" či "vařené žáby", ale spíše revolučně, bez zbytečných diskuzí a s odhodláním umlčet a společensky zlikvidovat jakékoli oponenty. Liberální levice a zastánci pokroku prosazují svou agendu všemi dostupnými prostředky - od mediálních kampaní a dětských pořadů, přes uměleckou tvorbu a aktivity nátlakových skupin, až po politiku bank a velkých korporací.

Politická scéna, která by měla představovat hráz proti těmto tendencím, často couvá nebo dokonce aktivně podporuje progresivistickou agendu. Tím se tato ideologie stává čím dál tím více totalitární. Zatímco diktatury minulosti se často omezovaly na politickou a ekonomickou moc či ovládnutí propagandy, dnešní progresivismus má ambici zasahovat mnohem hlouběji - do mezilidských a rodinných vztahů, do podstaty individuální identity, do soukromého života a dokonce i do nejintimnějších myšlenek a pocitů. Tím se naplňuje definice totality v jejím nejširším slova smyslu.

Historické paralely: Kláštery a společenské změny

Přestože se současná situace může zdát bezprecedentní, historie nám nabízí zajímavé paralely, které nám pomohou pochopit dynamiku společenských změn a odolnost či zranitelnost zavedených institucí. Analýza poměrů v cisterciáckých klášterech v období před husitskými válkami, jak naznačují archivní prameny, odhaluje podobné tlaky a krize, které se projevovaly v rámci tehdejší společnosti.

Rozdělení cisterciáckého řádu v období avignonského papežství a následné reformní snahy odrážejí širší společenské a politické napětí. Generální kapituly, které se staly centrem diskusí a rozhodování, zaznamenávaly rostoucí počet statutů týkajících se jednotlivých klášterů, jejich problémů a žádostí. To naznačuje snahu o obnovu řádu jak v duchovní, tak ve světské oblasti.

Zápisy z generálních kapitul z let 1380-1430 například ukazují, že čeští a moravští opati se postupně zapojovali do jednání v Cîteaux. Tyto zápisy však také odhalují vážné problémy, kterým kláštery čelily. Značné množství statut se týkalo špatné hospodářské situace českých a moravských klášterů. Ekonomické potíže vedly k pokusům o odprodej nemovitostí, rostoucím dluhům (např. sedlecký klášter s dluhem 17 000 zlatých) a celkové krizi, která si vyžádala i povolení prodeje statků či dočasné rozpuštění konventů.

Dalším významným problémem byla špatná platební morálka v oblasti řádové daně. Kláštery byly povinny odvádět finanční příspěvky, ale často toho nebyly schopny. To vedlo k jmenování výběrčích daní a snahám o stabilizaci finanční situace celého řádu. V období před husitskými válkami se situace ještě zkomplikovala, což vedlo k tomu, že vedení řádu přestalo důvěřovat českým opatům a pověřilo vybíráním daní opata z Wilheringu.

Kromě ekonomických potíží se v pramenech objevují také zmínky o problémech s dodržováním řádových předpisů a kázně. Šlo o různé incidenty, jako byly nesrovnalosti při opatských volbách, neposlušnost mnichů, pomluvy, spiknutí, a dokonce i útěky z kláštera. Generální kapitula se snažila tyto problémy řešit, například ukládáním pokání pro navrátivší se řeholníky, ale často se setkávala s obtížným prosazováním svých rozhodnutí.

Zajímavým jevem byly také opakované útěky mnichů z klášterů. Ačkoliv to nebyl jev nový, v období před husitskými válkami nabyl na intenzitě. Generální kapitula se snažila reagovat na tyto situace, ale zároveň udělovala i nová privilegia, jako například právo udělovat dispensy, což mohlo vést k oslabení centrální autority.

Generace a revoluce: Jiný přístup, jiný cíl

Když se vrátíme k současné situaci, je důležité rozlišovat mezi protestem a revolucí, a mezi touhou po svobodě a snahou vnucovat svou agendu ostatním. Historicky se mládež vždy bouřila proti panujícím poměrům a uspořádání světa. Každá nová generace se snažila vymanit z pravidel a konvencí svých předchůdců.

Nicméně, dnešní "revolucionáři" se odlišují od generací minulých v jednom podstatném ohledu. Zatímco starší generace buřičů bojovaly za právo žít si po svém a svobodně vyjadřovat své názory, dnešní progresivisté usilují o to, aby jejich představy o životě vnutili všem ostatním. Nejde jim o ochranu jejich vlastního způsobu života, ale o aktivní útok na naše životy, na naše hodnoty a o snahu vládnout světu a diktovat mu své pořádky.

Tento rozdíl je klíčový. Pokud se nám současná "revoluce" nelíbí, není to jen pouhé "lkaní tisící generace nad novou dobou". Není to ani projev "zastydlého lpění na překonaných schématech". Je to primárně obrana svobody žít si ve svém vlastním, normálním světě, světě, kde si můžeme svobodně zvolit své hodnoty, svůj způsob života a kde nám nikdo nic nevnucuje.

Pochopení historických souvislostí nám může pomoci lépe čelit současným výzvám. Musíme si uvědomit, že společenské změny jsou nevyhnutelné, ale způsob, jakým k nim dochází, a jejich cíle, jsou zásadní. Slogan "O tempora, o mores!" nám tak slouží nejen jako varování před úpadkem mravů, ale také jako výzva k aktivní obraně svobody a individuality v neustále se proměňujícím světě.